Adrenální insuficience způsobená dlouhodobým užíváním kortikosteroidů

V roce 2019 konané setkání Fresh Approaches týkající se těžkého astmatu hostilo i odborníky na endokrinologickou problematiku léčby těžkého astmatu. Doktor Mark Gurnell z Addenbrooke’s Hospital v Cambridge hovořil o adrenální insuficienci způsobené dlouhodobým užíváním kortikosteroidů.

Hypothalamo-hypofyzo-adrenální osa je ovlivňována exogenními kortikosteroidy především při dlouhodobé terapii. Je velice důležité nezapomínat, že tento systém je v tomto případě alterován a při přechodu na nízké dávky nebo vysazení může být pacient ohrožen na zdraví a může to pro něj být velice zatěžující. Jako prevence takových komplikací je nutné na tento stav myslet a případně při podezření na adrenální insuficienci provést odpovídající testy. Známky nedostatečnosti nadledvin jsou bohužel nespecifické a mnohdy opomíjené. Patří k nim například únava, slabost, nevolnost, zvracení, průjem, bolesti břicha, úbytek na váze, bolest hlavy, bolesti svalů, kloubů, horečky, psychické potíže a jiné.

Před kompletním vysazením kortikosteroidů je tedy vhodné vyšetřit hladinu kortizolu. Test je vypovídající pouze pokud je pacient na fyziologických dávkách kortikosteroidů. Při vyšších dávkách bude endogenní produkce stále suprimována. Vyšetření je nejlepší provést ráno v devět hodin, kdy je jeho produkce nejvyšší. Ranní hodnota pod 80 nmol/l (či 100 nmol/l) mluví jasně pro diagnózu adrenální insuficience. Kortizol s hodnotou nad 350 nmol/l (či 400 nmol/l) tuto diagnózu vylučuje. Jakákoliv hodnota mezi 100 a 350 nmol/l je nevypovídající a musíme provést test znovu nebo pacienta vyšetřit pomocí dynamického testu, například synactenového testu. Při tomto testu je administrován kortikotropní hormon a je sledována produkce kortizolu před podáním, po 30 a 60 minutách. Až na základě laboratorních výsledků je možné zodpovědně zhodnotit, zda je pacient ohrožen adrenální insuficiencí při úplném vysazení.

Doktor Gurnell dále připomenul, že v případě, že je adrenální insuficience potvrzena je nutné pacienta správně edukovat o možných příznacích a jak postupovat v případě obtíží. Pacient na by měl být vybaven kartičkou s údaji o terapii a záchranným balíčkem s injekční formou kortikosteroidů pro případ nouze. Nutno podotknout, že i při potvrzené nedostatečnosti nadledvin, nemusí být pacient celý život na substituci kortikosteroidy. Stále je možná úprava stavu časem při postupném vysazování nebo je tu i možnost, že bude třeba substituce pouze na některé stresové situace (velká zátěž, nemoc, operace).

Ze studií vyplývá, že přibližně 7 % pacientů s astmatem užívajících inhalační kortikosteroidy má rozvinutou adrenální insuficienci, přičemž při užívání perorálních kortikosteroidů je to již téměř 44 %. Podávání perorálních kortikosteroidů by mělo být vždy důsledně zváženo a dávka i doba podávání by měly být co nejnižší. Astma by mělo být udržováno pod kontrolou inhalačními kortikosteroidy, eventuálně správně zvolenou biologickou léčbou v případě těžkého astmatu.

Zdroj: https://letstalkrespiratory.ie/adrenal-suppression/

60
5759