Protein identifikuje těžké astmatiky benefitující z nové cílené léčby

V nové studii publikované v časopise CHEST vědci úspěšně identifikovali pacienty s těžkým astmatem typu 2 (dle endotypu; T2) měřením koncentrací proteinu periostinu v jejich dýchacích cestách. Pacienti s tímto typem astmatu (T2) by mohli benefitovat z nově vyvinuté cílené léčby, která má potenciál významně změnit jejich kvalitu života.

Astma se může objevovat ve formách velmi mírných, které vyžadují jen minimální či žádnou farmakologickou léčbu, nebo také těžkých, vážných, až život ohrožujících. I samotná skupina „těžké astma“ je klinicky a biologicky různorodá, nicméně identifikace specifického typu nemoci je klíčová pro výběr pacientů, kterým by pomohla nová léčiva. To vede k aktivnímu výzkumu důležitých faktorů, k nimž patří role periostinu, matricelulárního proteinu u astmatu a zánětlivých odpovědí typu 2. Těžké astma T2 je jedním z nejkonzistnějších endotypů, které byly popsány, a to pravděpodobně proto, že je zásadně provázán téměř s polovinou všech případů nemoci, vysvětluje Giovanna E. Carpagnano, MD, PhD z univerzity v italské Foggii.

Autoři studie analyzovali koncentrace periostinu v dýchacích cestách těžkých astmatiků, aby posoudili roli tohoto proteinu u T2 endotypu. Zahrnuto bylo 40 pacientů s těžkým astmatem (25 s T2, 15 s non-T2 endotypem), 21 pacientů se středním až mírným astmatem a 15 zdravých kontrolních subjektů. Všem účastníkům byl odebrán vzorek kondenzátu vydechovaného vzduchu a sputa a také změřena koncentrace eosinofilů a imunoglobulinu E (IgE) v krvi a frakce oxidu dusnatého ve vydechovaném vzduchu (FeNO). Ukázalo se nejen, že periostin je v dýchacích cestách měřitelný, ale u těžkého astmatu, obzvláště typu T2, jsou jeho koncentrace zvýšeny.

Ačkoliv několik studií o periostinu jako markeru těžkého eosinofilního astmatu už bylo provedeno, měřily vždy koncentraci tohoto proteinu v krvi; to však podle autorů nelze považovat za orgánově specifický marker. Na rozdíl od sérového periostinu je proto periostin v dýchacích cestách užitečným markerem těžkého eosinofilnho astmatu a může pomoci určit fenotyp pacientů, kteří budou dále reagovat na biologickou léčbu, uvedl spoluautor Peter J. Barnes, MD z londýnské Imperial College. Tato práce naznačuje, že periostin v dýchacích cestách je přímo projevem T2 těžkého astmatu.

Závěrem vědci připomínají, že těžké nekontrolované astma je „drahou nemocí“, která představuje více než 60 % všech nákladů spojených s onemocněním. Nová biologická léčba je sice rovněž drahá, ale při jejím směrování správným pacientům by se celkové výdaje spojené se zvládáním těžkého astmatu signifikantně snížily.

(mir)

Zdroj: Tisková zpráva pro Elsevier, dostupné na https://www.elsevier.com

60
5759