Reslizumab uspěl v reálné klinické praxi

Trendem v léčbě astmatu je fenotypově cílená léčba. Pro nemocné s eozinofilním fenotypem je dostupná terapie zacílená na inhibici aktivity interleukinu 5 (IL-5). IL-5 má klíčový význam pro diferenciaci, aktivaci a přežívání eozinofilů ve tkáních. Terapeutické zablokování IL-5 redukuje koncentraci eozinofilů v krvi a umožňuje vysadit terapii perorálními kortikoidy, respektive snížit jejich dávku. Jednou ze schválených anti- IL-5 monoklonálních protilátek je reslizumab.

V časopise Chest byla recentně publikována studie popisující bezpečnost a účinnost tohoto léku v reálné klinické praxi. Tato analýza je založena na datech od 215 pacientů s těžkým eozinofilním astmatem léčených alespoň šest měsíců. Anti-IL-5 léčba reslizumabem pak musela trvat alespoň sedm měsíců. 

Primárním cílovým ukazatelem byla léčebná odpověď podle předem stanovené definice. Většina pacientů při léčbě reslizumabem dosáhla excelentní odpovědi (58,6%). U těchto nemocných byl výskyt exacerbací nulový. U 16,3% pacientů byla dokumentována klinicky významná odpověď, částečná odpověď pak byla u 21,9 %. Pouze 3,3 % nemocných bylo označeno jako non-respondéři.

Mezi sekundární cílové parametry patřily exacerbace onemocnění, nutnost udržovací léčby perorální kortikoidy, hodnocení plicních funkcí, skóre kontroly astmatu (Asthma Control Test – ACT) a to, do jaké míry byli nemocní nuceni využívat zdravotnických služeb. Pro tyto analýzy bylo porovnáváno šestiměsíční období před zahájením léčby reslizumabem se stejně dlouhým obdobím po iniciaci této léčby.

Při podávání reslizumabu došlo k signifikantnímu snížení podílu nemocných, kteří ve sledovaném časovém intervalu zaznamenali exacerbaci onemocnění (z 86 % na 40,5 %).  Poklesl i průměrný počet exacerbací na pacienta (z 2,84 na 0,94). Zlepšení bylo rovněž potvrzeno u hodnocení předpokládaného FEV1 (z 65,1% před léčbou reslizumabem na 73,1% po 6 měsících léčby reslizumabem.) Pozitivním směrem se po zahájení léčby reslizumabem pohybovaly také hodnoty ACT skóre (z 13,8 na 18,6). Ze 74 pacientů, u nichž na začátku podávání reslizumabu nebylo onemocnění pod kontrolou (ACT 15 a méně), se 61 dostalo do rozmezí dobré kontroly (ACT 20 a více).

Nezanedbatelný byl rovněž kortikoidy šetřící efekt této biologické léčby. Z nemocných, kteří užívali perorální kortikoidy, více než polovina mohla po zahájení léčby reslizumabem užívaní těchto léků přerušit. Také počet kontaktů s lékařem při terapeutické inhibici IL-5 poklesl, například nutnost vyhledání urgentní péče v souvislosti s astmatem se snížila o více než polovinu.

Tato doposud největší studie reslizumabu v reálné klinické praxi doplňuje výsledky klinických studií fáze III intravenózního reslizumabu.

Zdroj: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0012369220354507#abssec0010

60
5759