Sekundární adrenální suprese při užívání vysokých dávek inhalačních kortikosteroidů u pacientů s těžkým astmatem

Inhalační kortikosteroidy představují v terapii astmatu již po dlouhou dobu stěžejní prvek léčby. Ačkoliv jsou považovány z hlediska systémových vedlejších účinků za bezpečnější variantu než perorální kortikosteroidy, stejně může při jejich dlouhodobém užívání dojít k adrenální supresi.

V lednu tohoto roku vyšla v Annals of Allergy, Asthma & Immunology studie zkoumající hladinu kortizolu ve slinách u pacientů s těžkým astmatem užívajících vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů (Lobato, 2022). Hladina kortizolu ve slinách dobře koreluje s hodnotou sérového kortizolu a dá se tedy velice dobře využít k jeho sledování. Z této malé studie byli vyloučeni všichni pacienti, kteří byli v době hodnocení na perorálních kortikosteroidech nebo u nich v posledních šesti týdnech bylo nutno je přechodně podávat pro zhoršení stavu. Odběr probíhal do 30 minut od probuzení, přibližně okolo osmé hodiny ranní, pacienti před ním nesměli cvičit, jíst, pít nebo si čistit zuby a 12 hodin před odběrem bylo zakázáno používat inhalační nebo intranasální kortikosteroidy.

Celkem bylo tímto způsobem vyšetřeno 28 osob, nadpoloviční většina byly děti. U vyšetřovaných převažoval alergický fenotyp se zánětem typu 2. Celkem bylo identifikováno 7 osob s nízkým ranním kortizolem ve slinách (<4,4 nmol/l), 5 z nich bylo v dětském věku. Zdá se tedy, že adrenální suprese může nastat nejen při dlouhodobém užívání perorálních kortikoidů, ale i při léčbě vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů. I když zatím není jasná klinická relevance, zdá se že při náhlém přerušení podávání inhalačních kortikosteroidů by mohlo dojít k adrenální insuficienci.

V této malé studii tedy čtvrtina pacientů, především dětí, vykazovala nízkou hladinu kortizolu ve slinách. Jiné studie, s jiným designem, však tento fakt nepotvrzují. V této studii nebyla hodnota ranního kortizolu verifikována odběrem séra, nebyl vyšetřen ani ACTH. Zároveň nebyla brána v úvahu možná přídatná léčba topickými nebo nazálními kortikosteroidy, což by mohlo násobit efekt podaných kortikoidů. Další studie a sledování účinku inhalačních kortikosteroidů na hypotalamo-hypofyzo-adrenální osu jsou zcela jistě nutné k ozřejmění těchto výsledků.

Zdroj: Secondary adrenal suppression related to high doses of inhaled corticosteroids in patients with severe asthma; Lobato, Mariana et al.;Annals of Allergy, Asthma & Immunology, Volume 128, Issue 4, 464 – 466

60
5759