Účinek novějších biologik v reálné praxi
Biologická léčba má v terapii těžkého astmatu již svou nezastupitelnou roli a přibývá studií potvrzujících účinek novějších biologik v reálné praxi. Práce zabývající se účinkem reslizumabu u španělských pacientů s těžkým eozinofilním astmatem byla vydána v lednu 2022. V časopise Journal of Asthma and Allergy tento dokument publikoval tým doktora Péreze de Llano.
Asthma bronchiale je onemocnění, které má různé fenotypy a představuje značnou zátěž pro společnost z hlediska nemocnosti, kvality života a zdravotnických nákladů. Astma celosvětově postihuje přibližně 400 milionů lidí a přímo ve Španělsku tvoří pacienti s těžkým nekontrolovaným astmatem 3,9 % pacientů na nemocničních lůžkách. Eozinofilní astma je jedním z fenotypů astmatu a je charakterizováno zvýšenou přítomností eozinofilů v dýchacích cestách. V dokumentech publikovaných GINA (Global Initiative for Asthma) je uváděno, že tento typ astmatu má 50 % pacientů, nicméně nedávno publikovaná data z ISAR (International Severe Asthma Registry) hovoří pro vzestup dosahující až 80 %. Pozdně nastupující eozinofilní astma typicky začíná ve čtvrté nebo páté dekádě života a nereaguje zcela dobře na inhalační kortikosteroidy. Takoví pacienti mají těžké příznaky, trpí častými exacerbacemi a jsou mnohdy závislí na perorálních kortikosteroidech.
Biologická léčba může od eozinofilního zánětu v dýchacích cestách pomoci díky blokaci imunitní odpovědi zprostředkované T2. K dispozici je protilátka proti imunoglobulinu E (IgE) omalizumab, protilátky proti interleukinu 5 (IL-5) mepolizumab a reslizumab, protilátka proti receptoru IL-5 benralizumab a protilátka proti receptoru IL-4/IL-13 dupilumab. Reslizumab je IgG4 humanizovaná monoklonální protilátka s vysokou afinitou k interleukinu 5. V klinické studii fáze III prokázal reslizumab znatelné snížení rizika závažné exacerbace, zlepšil kvalitu života, plicní funkce a zmírnil symptomy astmatu u pacientů s těžkým nekontrolovaným eozinofilním astmatem. Španělská studie z reálného života si dala za cíl zjistit, jaké kontroly nad astmatem je v reálných podmínkách reslizumab schopen a jaké procento nemocných dosáhne adekvátní kontroly nad svou nemocí.
Do této studie byli zařazeni dospělí pacienti s těžkým nekontrolovaným astmatem starší 18 let užívající reslizumab ve Španělsku, kde jsou indikačními kritérii počet eozinofilů nad 400/µl a více než dvě těžké exacerbace v posledním roce nebo alespoň dvě z nich vyžadující hospitalizaci. Celkem bylo do sledování zařazeno 208 pacientů. Z těchto pacientů 54,8 % dostávalo udržovací léčbu perorálními kortikosteroidy, 34,1 % bylo hospitalizováno s exacerbacemi astmatu a 41,8 % bylo léčeno jedním nebo více přípravky biologické léčby před zahájením léčby reslizumabem; 42 % těchto pacientů selhalo v odpovědi na jiná biologika. Kontrola nad astmatem byla v této studii definována jako absence těžkých exacerbací, Test kontroly astmatu s 20 nebo více body a terapie bez dlouhodobých perorálních kortikosteroidů. Tohoto stavu dosáhlo po 52 týdnech léčby 40 % pacientů a při poslední studijní kontrole (do 30 měsíců) mělo astma pod kontrolou dokonce 54,3 % pacientů. Počet exacerbací u sledovaných astmatiků klesl ze tří na nulu. Snížilo se i procento nemocných užívajících dlouhodobě perorální kortikosteroidy z 54,8 % při vstupu do studie na 18,5 % v 52. týdnu. Test kontroly astmatu prokázal zlepšení z 12,8 ± 4,5 na 20,0 ± 5,1 v 52. týdnu. Zároveň reslizumab dokázal u pacientů s těžkým eozinofilním astmatem zvýšit FEV1 z 18,5 ± 0,73l na 2,09 ± 0,75l v 52. týdnu sledování. V užívání reslizumabu pokračovalo 75 % pacientů zařazených do studie.
Ačkoliv ve studii byli zahrnuti především pacienti s těžkým astmatem, pozorované výsledky studie jsou v souladu s výsledky kontrolovaných studií s reslizumabem a také se studiemi z reálné praxe.
Studie, jejímiž autory byli Wechsler et al., pozorovala vynikající odpověď u 58,6 % pacientů léčených reslizumabem, ale klinická odpověď byla omezena pouze na exacerbace astmatu, aniž by byly brány v úvahu například symptomy a užívání perorálních kortikosteroidů. Autoři se domnívají, že cílem biologické terapie by měla být úplná kontrola astmatu, a proto odpověď na monoklonální protilátky by měla hodnotit všechny relevantní terapeutické cíle.
V této studii byla přijata přísná definice odpovědi podobná definici „klinické remise“, která byla navržena z důvodu zlepšení dlouhodobé léčebné odpovědi, jíž je dosahováno u jiných chronických zánětlivých onemocnění.
Tato španělská studie prokázala, že reslizumab je velice efektivním nástrojem při léčbě těžkého nekontrolovaného eozinofilního astmatu. Jeho účinek je potvrzen nejen absencí těžkých exacerbací, snížením potřeby perorálních kortikosteroidů, ale i zlepšením plicních funkcí. Reslizumab má zároveň dobrý bezpečnostní profil a je pacienty dobře tolerován.
Zdroj: Pubmed
