Variabilita počtu eozinofilů v krvi u pacientů s eozinofilním astmatem
Časopis Allergy and Clinical Immunilogy: In Practice recentně uveřejnil práci Jonathana Correna a spolupracovníků o variabilitě počtu eozinofilů (EOS) v krvi, jakožto o klíčovém biomarkeru pro stanovení diagnózy eozinofilního astmatu. O odlišnostech počtu EOS a rozdílech mezi jednotlivými pacienty zatím nejsou dostatečné informace. Proto byla uskutečněna post-hoc analýza studie BREATH (původně porovnání reslizumabu vs. placebo) sledující změny počtu EOS u pacientů na placebu v čase.
- Počty eozinofilů v krvi (EOS) jsou klíčem k diagnostice a monitorování eozinofilního astmatu.
- Počty EOS v krvi pacientů se v průběhu času podstatně mění a rychlé přechody z nízkých na vysoké počty EOS nejsou neobvyklé.
- Opakovaná měření počtu EOS v krvi mohou být prospěšná pro nastavení správné léčby u pacientů se symptomatickým astmatem.
Post hoc analýza dvou randomizovaných klinických studií fáze III z programu BREATH zkoumala variabilitu počtu EOS v krvi u pacientů s eozinofilním astmatem, kteří dostávali placebo. Souhrnná data byla analyzována po dobu 52 týdnů. Počty EOS byly měřeny dvakrát během screeningu, každé čtyři týdny od randomizace do konce léčby a následně při kontrole za 90 dní.
Ze 476 zahrnutých pacientů mělo 31 (6,5 %), 38 (8,0 %), 55 (11,6 %) a 352 (73,9 %) pacientů výchozí hodnoty EOS v krvi <150, 150–300, 300–400 a ≥400 buněk/µl viz tabulka. Ačkoli se podíly pacientů v jednotlivých kategoriích na začátku a na konci sledování výrazně nelišily, graf vypovídá o značné proměnlivosti počtu EOS v průběhu času. Pacienti se během 52týdenního období léčby často posouvali mezi kategoriemi počtu EOS, nejčastěji se přesunuli do nejvyšší kategorie EOS. U pacientů v každé z nižších tří kategorií EOS se 27 % až 56 % pacientů v určitém okamžiku během období léčby přesunulo do kategorie ≥ 400 buněk/µl.
Tab. Počty (procento) pacientů v jednotlivých kategoriích podle počtu EOS na začátku studie a v 52. týdnu studie
Graf: Podíly pacientů v každé výchozí kategorii počtu EOS, kteří měli počet EOS v krvi <150 buněk/µl během 52 týdnů.
Výchozí kategorie podle počtu EOS
< 150 buněk/µl, 
150–300 buněk/µl, 
300–400 buněk/µl, 
≥ 400 buněk/µl
Závěrem autoři upozorňují, že intraindividuální variabilita počtu EOS u pacientů s eozinofilním astmatem, kterým bylo podáváno placebo, byla vysoká s často pozorovanými posuny do kategorie ≥ 400 buněk/µl z nižších kategorií. Pro volbu vhodné léčby u pacientů s těžkým astmatem může být důležité opakované stanovení počtu EOS v krvi, protože pro těžké eozinofilní astma existuje specifická léčba monoklonálními protilátkami.
Zdroj: Corren J, et al. Variability in Blood Eosinophil Counts in Patientswith Eosinophilic Asthma. J Allergy Clin Immunol Pract. March 2021: 1224-1231
